Před několika dny dominovala v mezinárodních masmédiích zpráva o propadu cen akcií, což bylo vysvětlováno jako důsledek pádu cen ropy. Ropa – za surova nafta, případně zemní olej, chemicky směs uhlovodíků, převážně alkanů, se nachází téměř všude na Zemi, miliardy lidí žijí nad anebo u ložisek nafty, miliardy lidí na naftu pracují – ztratila během krátkého času cenu a propadla se tak hluboko na burze, že hrozí celosvětový hospodářský krach.
Vnímavý pozorovatel nepřejde bez povšimnutí fakt, že rozhodnutí o pádu ceny ropy bylo učiněno v podstatě jediným člověkem. Byl jím „majitel“ Saudské Arábie. To snad ani není možné! To nedává smysl! A přece, jedná se o úplně normální logickou skutečnost. A to v době umělé inteligence, v době, kdy je možné vědecky doložit, že rozvoj společnosti může pokračovat bez uhlovodíků, jejichž spotřeba a produkce uvrhují do nebezpečí likvidace samotnou lidskou společnost. V době, kdy politici skloňují ve všech pádech slovo demokracie.
Co to je, co obrací naše životy naruby? Samotný rozvoj lidské společnosti a přírody coby celku?
Na základě archeologického a historického výzkumu dnes víme, že analogické krize klíčových (strategických) surovin jsou určující pro společensko-politické, ekonomické systémy, pro celá historická období a periody. V průběhu lidských dějin se jich událo velké množství. Zde stačí vzpomenout zásadní přeměny, které na celosvětové úrovni vyvolal přechod od mědi k železu nejenom v životech lidí, ale v celých státních strukturách, v dominantní ideologii apod. Nebo analogické přechody z období lidské síly do období uhlí, nebo následně do období uhlovodíků. Kolapsy společensko-ekonomických struktur, které proběhly současně v mykénském, egyptském, chetitském a asyrském světě jsou příkladem takových změn, konkrétně krize obchodu s mědí a cínem, přechod na výrobu železa, a představují pouze jeden z mnoha příkladů. Lidské společnosti s ojedinělými, ale existujícími výjimkami obvykle následují rozhodnutí vládnoucí elity. Ekonomicky a politicky vládnoucí elity během každého takového přechodu a změny strategických surovin se vždy zmenšily v porovnání s předešlým obdobím. Množství existujících struktur se hroutí. Každý takový přechod je doprovázen absolutismem a autoritářským systémem bez ohledu na proklamace o demokracii a jiných „vyšších“ ideálech.
Dnes společně s rozvojem kapitalismu směrem ke státně monopolnímu stádiu jsme dospěli do historické fáze, kdy jeden nebo malá skupinka lidí mají možnost určovat obchodní hodnotu ropy i kterékoliv jiné strategické suroviny, a tak v podstatě určují životy miliard lidí, a určují vztah člověka a přírodního prostředí.
Zde je možné jednoznačně doložit na základě zjištění historie a archeologie, že eskalace násilí a vykořisťování přírody je historicky hlavní důvod eskalace všech rozporů, které nakonec vedly k současnému uspořádání, kdy jeden člověk nebo hrstka určují existenci života samotného.
Dnes nestačí, abychom detekovali problém jenom v kapitalismu, který je rozhodně základní příčinou současných rozporů.
Je třeba si uvědomit, že přesvědčení, že se můžeme vypořádat se všemi rozpory, na které narážíme každodenně, aniž bychom se vypořádali s hlavní centrální příčinou, která je zodpovědná za násilí, za vykořisťování člověka člověkem, představuje přinejmenším sebeklam. Základní, prvotní, primární příčinou není nic jiného než vykořišťování přírody. Násilí na přírodě a její vykořisťování je základní faktor objevení se nerovnosti v prehistorických společnostech, je hlavní příčinou postupně se vytvářející potřeby vykořisťování člověka člověkem. Z počátku se jednalo historickou nutnost, ale dnes je naopak kontraproduktivní, je životu nebezpečné. Násilí a vykořisťování přírody je také příčinou zvrhnutí se každé snahy člověka o spravedlivou společnost. Stačí letmý pohled do současné Číny, přehled evropské historie druhé poloviny minulého století. Doklady jsou nad slunce jasné.
Kapitalistický způsob produkce, vláda „logiky“ zisku převládající nad logikou vědy a převládající nad samotnými lidskými potřebami představuje v každém případě zeď, kterou je třeba rozbořit a zároveň odmítnout všechna tzv. manažerská řešení současného pekla. Kapitalistický způsob produkce je příčinou zintenzivnění práce, násilí páchaného na slabších členech lidské společnosti. Je příčinou válek, násilných migrací, bezmocnosti vědy určovat diskurz možností volby řešení problémů namísto různých předsudků a pověr a nejrůznějších idealistických konstruktů a fantazií. Neschopnost ochránit samotný lidský život. Tyto negativní faktory dělají stále více a více lidem ze života peklo a je nemožné, aby se staly minulostí, pokud nebude svržen a na základy rozbourán systém, který rodí a reprodukuje nerovnost.
Ale bez znalosti, kterou poskytuje archeologie, historie, humanitní vědy obecně, hrozí nebezpečí, že opět použijeme materiál ze zdi, kterou jsme zbourali. Vznikne tak zeď nová ze starého nepotřebného materiálu, který nebude sloužit ani přírodě ani člověku. Stejně jako zavrhujeme vykořisťování člověka člověkem a chceme jej nahradit společností, kde budou mít všichni stejná sociální práva, všichni budou mít stejný přístup ke zdrojům, budou moci uspokojovat své potřeby, stejně tak je třeba brát v potaz potřeby přírody a chápat ji jako jeden nedělitelný systém, jehož součástí je i člověk.
Manolis Klontzas