Skip to content

Zdravice redakční rady Kominternet-Dialogu Antikapitalistickému kempu

Představení a několik našich stručných pohledů na současnost

 

Posíláme pozdravy organizátorům Antikapitalistického kempu a přejeme všem úspěšné a soudružské jednání v pracovní, obsahově nabité a příjemné atmosféře.

Vážíme si pozvání na kemp a děkujeme za něj. Je nám velmi líto, že na něj nemůžeme ve větším počtu přijet, byť jsme v letošním roce opravdu usilovali o to, abychom se kempu mohli zúčastnit. Překážkou však je termín setkání, skutečnost, že jsme se o něm dozvěděli relativně pozdě, a naše pracovní vytížení.

Někteří pravidelní návštěvníci kempu, kteří pracují zároveň v jiných, nám politicky blízkých organizacích, jsou také našimi členy a spolupracovníky. Jsme rádi, že právě jejich prostřednictvím vám můžeme předat naše pozdravy a některé pohledy. V minulosti se minimálně dvakrát kempu zúčastnili také další naši členové, avšak pouze jako posluchači a diskutéři – s pohledy redakce nevystupovali, ani ji nepředstavovali.

Poprvé využíváme této příležitosti k drobnému představení.

 

Kdo jsme?

 

Jsme redakcí webových stránek Kominternet-Dialogu, které naleznete na adrese www.dialog.kominternet.cz. Vznikli jsme v roce 2020, kdy jsme jako většinová část redakce tištěného časopisu Dialog, který vydává skupina lidí z okolí tzv. levice v KSČM dosud, od této skupiny pro zásadní názorové neshody odešli a začali působit samostatně. V redakci jsou zastoupeni lidé různého věku, zkušeností a dovedností. Vedle názorů nás spojuje třídní příslušnost k proletariátu, což naše možnosti předurčuje nejen časově. Díky tomu také nejsme závislí na žádné finanční pomoci od kohokoliv a naše aktivity si hradíme sami. V našich řadách v drtivé většině převažují nestraníci, avšak nemalá část z nás prošla v minulých desetiletích různými organizacemi s komunistickými názvy – v českých zemích i na Slovensku. Proto také publikujeme česky i slovensky. Celý kolektiv Kominternet-Dialog sestává ze dvou okruhů: samotné redakce a jejích spolupracovníků. Na spolupracovníky máme, co se aktivit a povinností týká, menší nároky.

Naše výstupy šíříme zatím pouze na internetu – na webu, sociálních sítích (Facebook, Telegram, Twitter), čas od času rozesíláme souhrnný přehled o naší publikační činnosti prostřednictvím e-mailů do relativně rozsáhlých adresářů.

 

O co bezprostředně usilujeme?

 

Snažíme se do naší činnosti zapojovat marxisty-leninovce z různých prostředí a skupin, což se nám částečně daří. Vůbec se nevyhýbáme diskusi a rozdílným názorům, protože sami řadu otázek diskutujeme, propracováváme, sbíráme k nim fakta, propojujeme je a následně k nim zaujímáme postoje a stanoviska. Ohromná část práce však je stále před námi. Z řečeného plyne, že odmítáme představy „zjevených pravd“, které někde leží a stačí je jen zvednout. Takové nemarxistické názory, jež se poměrně často objevují, považujeme za škodlivé a nebezpečné. Úzce souvisí s představou, že dnes lidé nechtějí číst dlouhé texty, sledovat rozsáhlá videa či poslouchat náročné podcasty. Údajně má stačit vytvoření krátkého programu, nejlépe v několika bodech. Takové postoje považujeme za ústupek klipovitosti dnešní společnosti, která je dílem a zároveň nástrojem ovládání vládnoucích tříd. Klesat na jejich úroveň znamená vzdát se jedné z největších zbraní, které dělnické a komunistické hnutí má – marxisticko-leninské teorie v celé její šířce a hloubce. Stejně tak odmítáme názory, že vše již bylo napsáno klasiky, jejich dílo stačí oprášit, zaměnit pojmy a kráčet takto vyzbrojeni dál. Tento tragický omyl, tato marxologie, nikoliv marxismus, svítí již desítky let do očí mnohým i poctivým soudruhům a soudružkám z tzv. levice v KSČM, v KSČ, v KSS, ale velmi zhoubné důsledky má také na další strany a organizace světa. Žel se týká mnohem více politických subjektů z bývalého socialistického tábora, jež uvízly v revizionismu, oportunismu a rezignaci na rozvíjení revoluční teorie v dialektické jednotě s praxí konce 80. let 20. století.

Zastáváme názor, že komunistické a dělnické hnutí na světě je v nejhorší kondici od jeho vzniku. V českých zemích a na Slovensku, stejně jako v dalších státech střední a východní Evropy, je na tom ještě hůře. V těchto podmínkách by mělo pracovat na dvou základních úkolech, čímž se řídíme i my:

– naše síly a postavení nám neumožňují masové působení na politické a hospodářské (odborové) frontě. Jsme ale přesvědčeni, že je nutné se na ně důsledně připravovat. Hlavní formou příprav, kde jsme schopni přinést výsledky přesahující horizont našich regionů, je postupné propracování základních teoretických otázek. Naším krédem je: dnešní komunistické hnutí musí uchopit marxistickou dialekticko-materialistickou metodologii a zpracovat s pomocí tohoto nástroje základní teoretické otázky dneška. Teprve na této základně může vyrůst politický program a další dokumenty, které by měly následovat.

– sledovat tok každodenních událostí v mezinárodním a domácím rozměru, diskutovat je, komentovat kratšími texty, které budou přístupnější a srozumitelnější pro obecného čtenáře. Zároveň působit pokud možno v prostředí, kde se budeme podílet na řešení každodenních otázek, které trápí vykořisťované a zbídačované lidi, tj. především v odborech (naši členové působí v OSČMS, ale také v dalších odborových organizacích) nebo v jiných masovějších organizacích. Touto praxí, ale také dalšími kroky se snažíme vytvořit hráz nebezpečí, jež hrozí každé podobné skupině: aby se s ní nestala akademická, od reality odtržená sekta. Časem máme v plánu vytvořit tištěné periodikum, protože se domníváme, že působit pouze ve virtuálním prostředí je (pro mnohé paradoxně) jednak stále méně účinné a jednak stále nebezpečnější (a pod bedlivou kontrolou vládnoucích tříd).

Oba úkoly musí být řešeny paralelně, což ale naráží na potíže, které dobře znáte – nedostatek času a relativní (ne) aktivity mnohých jednotlivců. K nim se úzce váže další rozměr, který by měla naše činnost mít – setkávat se s představiteli blízkých subjektů, diskutovat s nimi, zvát je na naše akce, zapojovat je do další činnosti. V tomto směru být otevření, ale zároveň postupovat s ohledem na bezpečnost velmi obezřetně.

 

Co se nám povedlo?

 

V prvé řadě rozšířit redakční radu a zapojit do její konkrétní činnosti téměř všechny členy, což se v minulosti nedělo. Stále ale máme v této oblasti velké mezery, jichž jsme si vědomi. Dále pravidelně publikovat autorské materiály a překlady jiných článků. Až na naprosté výjimky nepřebíráme texty z jiných stránek, všechny překlady, které publikujeme, pocházejí z dílny našich členů a spolupracovníků. Abychom výrazně urychlili diskuzi mezi členy a spolupracovníky redakce, reakce na aktuální dění včetně konkrétních textů, ale také abychom postavili částečnou psychologickou bariéru proti negativním důsledkům současného dekadentního systému na každého z nás, zavedli jsme téměř před dvěma lety pravidelná týdenní setkání, na nichž vždy jeden z nás přednese svůj text k různým otázkám. Ten následně diskutujeme a zveřejňujeme pod názvem Panorama. Vedle toho jsme zavedli v rámci těchto schůzek pravidelná tematická setkání, na nichž diskutujeme složitější témata – v poslední době náš postoj k migraci, antropocénu, naší taktice a strategii, možné spolupráci s blízkými organizacemi, k odborové politice, protivládním demonstracím apod. Z dalších aktivit se nám podařilo dokončit adresáře a čas od času (stále nedostatečně) do nich rozesílat naše výstupy, uspořádat čtyři odborné online semináře, na něž jsme pozvali také účastníky z blízkých organizací. Týkaly se těchto témat: současná buržoazní demokracie dnes x otevřená diktatura buržoazie, konzervativismus vs. liberalismus, antropocén, postavení a úloha vědy v dnešním kapitalismu a potřeba aktualizace současné marxistické metodologie a naposledy imperialismus, otázka národů a národností.

Z rozsáhlých teoretických textů, stanovisek, nebo článků k důležitým aktuálním událostem, které jsme publikovali, jmenujme:

Prvním z nich byla reakce na pandemii COVID-19 Současná pandemie: Debakl kapitalismu na všech frontách – http://dialog.kominternet.cz/soucasna-pandemie-debakl-kapitalismu-na-vsech-frontach/ Následovaly další: Stanovisko k tehdejší situaci v Bělorusku – http://dialog.kominternet.cz/redakce-dialogu-k-soucasne-situaci-v-belorusku/, K výročí založení KSČ (zde naleznete naše postoje k současnému antikapitalistickému hnutí) – http://dialog.kominternet.cz/k-vyroci-zalozeni-ksc/, Stanovisko k vyvrcholení konfliktu na Ukrajině (po 24. 2. 2022) – http://dialog.kominternet.cz/stanovisko-redakce-kominternet-dialogu-k-vyvrcholeni-konfliktu-na-ukrajine/, Stanovisko k volbě prezidenta – http://dialog.kominternet.cz/stanovisko-redakce-kominternet-dialogu-k-volbe-prezidenta-cr/, k cenzorským přístupům vlády – http://dialog.kominternet.cz/vlada-a-cenzura/.

K tématu antropocénu jsme zveřejnili náš jediný podcast – http://dialog.kominternet.cz/antropocen-v-dialogu-podcast/, v poslední roce jsme začali příležitostně vydávat glosy, např. k Alarmu 2, k heslovitému myšlení či ke knize J. C. Michéa Tajnosti levice. Tvoříme dlouhý analytický text k tématu současného imperialismus, globalizaci a deglobalizaci. Do konce roku by snad měl být zveřejněn.

 

Jaké máme názory, jaké zastáváme postoje?

 

Z výše řečeného naše postoje příliš nepoznáte. Proto se pokusíme vyložit je heslovitě, protože nám prostor neumožňuje širší pojednání. To by nakonec vyšlo nejlépe na povrch až v diskuzi, jíž se, žel, účastnit nemůžeme. Snad někdy jindy.

Heslovitá forma bez analyticko-syntetického podkladu je metodologicky chybná, nutí autory k schématickému přístupu, přílišným zjednodušením, čtenáře a posluchače zase může svést k chybnému pochopení a dezinterpretacím. S těmito riziky k ní přistupujeme, stejně tak víme, že mnohé teze budou v našem případě chápány netradičně či kontroverzně. My je považujeme za originální:

– z marxistických pozic a nedogmaticky se hlásíme k teorii antropocénu, který studujeme. Považujeme za hluboký omyl vytvářet představu duality přírodního prostředí a člověka, protože jde o dialektickou jednotu. Ovšem současnou tzv. ochranu přírody včetně Zeleného nového údělu máme za nebezpečný, protilidový a protipřírodní (v jednotě) postup eurounijního kapitálu, který chce z prostředků a majetku vykořisťovaných a zbídačovaných mas „vyřešit“ zastarávání kapitálu (konstantního), reagovat na klesající relativní společensky průměrný zisk a přesypat takto ukradnuté prostředky do tzv. zelených technologií za účelem zajištění zisků v této oblasti

– kapitalismus se stále nachází v imperialistickém stádiu vývoje, avšak toto stádium je kvantitativně odlišné od leninského. Neexistovala a neexistuje žádná globalizace, ale ani deglobalizace s navrácením úlohy jednotlivým suverénním státům. Avšak vazba mezi kapitálem a konkrétním územím, regionem, prokazatelně existuje – konec konců, často ne přímo a na první pohled patrně. Svět se mocensky výrazně mění, ale mění se v rámci imperialistického systému – hegemonistické postavení ztrácejí USA a na jejich místo se dere Čína, své pozice ztrácí do značné míry svébytný imperialistický subjekt EU, jehož moc se drolí kvůli vnitřní rozporům, ale i vojenské závislosti na USA. Vlastní roli hraje Rusko, podobnou úlohu jako EU vůči USA má Japonsko vůči USA, které i tak imperialistickou mocnost představuje. Do budoucna budou o dělení kořisti usilovat další pretendenti o pozici imperialistické mocnosti – v prvé řadě Indie, časem možná Brazílie, své ambice má i Turecko či Írán. Toto nové uspořádávání světa se nemůže obejít v systému pozdního imperialismu bez řetězce válek, které již přerostly ve světovou (rozsahem) válku, do níž jsou zapojeny tak či onak oba bloky (západní imperialismus vs. nezápadní, vnitřně diferencovaný). Tato situace hrozí přerůst do přímého střetu mezi ústředními protivníky a jaderné katastrofy.

– v mezinárodních vztazích stále existují vztahy mocnost (centrum) – polokolonie – neokolonie – kolonie. To však vůbec nebrání označení epochy imperialismu jako státně monopolní, byť kvantitativně jinak než po r. 1945.

– Žádný z mocenských bloků nepovažujeme za menší zlo, protože však žijeme v bloku západního imperialismu, považujeme za hlavní úkol bojovat proti němu. ČR i Slovensko máme za polokolonie, jejichž suverenita je stále více oslabována. Odmítáme členství v NATO, EU, MMF i v dalších institucích imperialismu, podobně kritičtí jsme k BRICS, Šanghajské organizaci pro spolupráci atd.

– Jako zastaralé odmítáme dělení politické scény na pravici a levici, liberály a konzervativce. Chceme reprezentovat zcela jinou cestou – revoluční, lidovou a antikapitalistickou.

– Soudíme, že současná buržoazní demokracie kdekoliv je ve své podstatě mnohem méně demokratická než např. po r. 1945, ale i např. než v meziválečném Československu. Má to objektivní (pozdní imperialismus atd.) i subjektivní příčiny (neexistence lidového hnutí atd.). V takovém prostředí jsou i snahy o dílčí změny prostřednictvím buržoazních zastupitelských sborů bez organizovaného, kvalitního a uvědomělého tlaku zdola pustým reformismem – k žádnému výsledku nepovedou. Důkazem toho je praxe tzv. levicových stran v zemích dosahu moci západního imperialismu od r. 1990.

– Proto minimální programové požadavky dneška musí začínat na hranicích kapitalismu, resp. za nimi, jakkoliv vypadá tento přístup nerealisticky, my ho považujeme za mnohem realističtější než příštipkářství různých reformistů.

– Proto je třeba pracovat na obnově lidového a revolučního hnutí včetně jeho postupného celkového vybavení – teoretického, politického, hospodářského, kulturního, volnočasového. Takové hnutí musí internacionalisticky spolupracovat s podobnými organizacemi světa – v prvé řadě se Světovou odborovou federací, vedle toho s Komunistickou stranou Řecka a jejími spojenci (včetně jejích obsahových-politicko-teoretických a organizačních kroků z posledních dvou let – byť ne nekriticky)

– Současný vývoj nejen v ČR a SR považujeme za velmi nebezpečný – buržoazní demokracie se pod vedením liberálů různých odstínů postupně posouvá směrem k otevřené buržoazní diktatuře, což již v současnosti provází cenzura, politické procesy, rozsáhlé zbídačování, válečné štvaní, fízlování a masové vyhazování ze zaměstnávání. Avšak tzv. opoziční síly, ať už z tábora konzervativně levicové provenience typu Časopisu Argument, nebo z řad lumpenintelektuálských popletenců Alarmu, SocSolu a dalších podobných v podstatě režimních uskupení, nepovažujeme za menší ani za větší zlo – jde o součást identického problému.

– Spojovat se s těmito subjekty máme za mrhání sil a času, odkazovat se na politiku Lidové fronty je naprostým nepochopením jejích podmínek i limitů. Jediné, co má smysl, je působit mezi řadovými členy těchto subjektů zejména v regionech, protože Prahu a Brno s okolím považujeme za velmi specifické prostředí (sociálně-třídně je zejména Praha mnohem odlišnější než zbytek republiky, dokonce i na mezinárodní úrovni), v němž je aktivnější působení vzhledem k podmínkám a našem silám kontraproduktivní. Tedy např. demonstrace a veřejné aktivity posuzovat široce a ad hoc a chodit na ně především proto, abychom šířili povědomí o našich názorech a získávali nové lidi.

– KSČM a její okolí jsou nezměnitelné, neopravitelné – o tom dnes může pochybovat jen málokdo. Od svého vzniku nešlo o komunistickou stranu ani teoreticky, tím méně prakticky. Její úloha v současné době je svazující a negativní. Její tzv. levice má s touto stranou více společného než s námi, v podstatě je podobná jako např. KSS nebo KPRF, tedy uvízla v zastaralých stereotypech konce 80. let 20. století, což po vypuknutí světové války tyto strany zavedlo na sociálimperialistická, sociálpatriotická a sociálšovinistická stanoviska.