Skip to content

Ta nejlepší lekce v boji proti smršťování společenských a demokratických práv

Žijeme v zajímavé době. Všechno okolo nás se mění, aniž bychom v mnoha případech byli schopni změny pochopit. Kde jsou ty časy, kdy stačilo koupit si nedělní vydání novin a člověk dostal poměrně přesný obraz dění doma i ve světě. Ještě měl čas si to promyslet. Ale kdeže loňské sněhy jsou? Dnes žijeme v období super rychlostí.

Mezinárodní vyhrocenou krizi potkal koronavir. Vlády po určitém počátečním šoku rychle pochopily, načež se chopily příležitosti. Ani to neměly vlastně v plánu, ale ani nemohly přijmout náležitá, vědecky podložená opatření na ochranu životů a zdraví obyvatel.  Zároveň po celou dobu ohrožení koronavirem pokračuje nevídaná koncentrace bohatství v rukou malé partičky trubců. Naopak drtivá většina lidí na světě upadá do bídy. Nikoho by to nemělo překvapit. Je to očekávaný chod věcí. Není to poprvé, kdy se v historii setkáváme s podobným vývojem. Stačí, když se rozhlédneme okolo sebe. Vlády často přijímají nesmyslná a navzájem si odporující opatření, aniž by braly v potaz názory vědců. Mnohá zdravotnická zařízení byla zavřena nebo zrušena, aby se ušetřil kapitál pro krachující podnikatelské kolosy. Posílení zdravotnického personálu? Jenom velmi opatrně. Všude karanténa pro obyčejné lidi a o to větší svoboda pro podnikatelské kolosy a mezinárodní oligarchy. Tisíce malých podniků bylo nuceno zavřít a každý den zavírají další, aby uvolnily prostor pro nadnárodní řetězce.

 

Zároveň se projevuje další aspekt krize: smršťování společenských a demokratických práv a svobod. Ve jménu boje proti pandemii tento proces akceleruje. Přirozeně jenom menšina je s to pochopit a uvědomit si, že tyto změny představují již dlouho existující rozhodnutí vládnoucích garnitur. Pro někoho, kdo nechce zůstat na povrchu jevů, naštěstí existují přístupné záznamy rozhodnutí, která dokládají tuto skutečnost. Jenom málo organizovaných sil na to v minulosti upozorňovalo. Dnes pod záminkou pandemie se vlády většiny zemí vrhly do závodu, kdo dokáže odstranit více demokratických a společenských práv a svobod.

Je zajímavé, že všechny změny, které prosadil v minulých letech Erdogan a základě kterých si vysloužil titul “sultán“, jsou dnes kopírovány Evropany a jim podobnými. Hromadné sdělovací prostředky a oligarchové, kterým patří minimálně 99 % masmédií, tleskají a nárokují si ještě další pomoc a posily ve formě státních podpor. Např. v Řecku jsou bez mrknutí oka přijímány zákony z období junty, přeložené slovo od slova  do současného jazyka, a nahrazují zákony, které již také nezaručují bůhvíjakou demokracii.  Analogický vývoj zaznamenáme i v jiných zemích. Likvidace lidových práv, zásahy do už tak problematické demokracie a války nejrůznějších uskupení již ukazují jinou perspektivu: společenské a ekologické organizace, ženské spolky, komunistické a dělnické strany se nacházejí v centru terče, zatímco ve stejnou chvíli jsou podporovány různé nacionalistické a fundamentalistické skupiny a organizace.

Černá mlha zakrývá nejenom každodenní život lidí, ale také perspektivu budoucnosti. Vlády se snaží nejrůznějšími způsoby a fintami pod nejrůznějšími záminkami zakrýt nebo zdůvodnit tisíce mrtvých na pandemii nebo v jejím důsledku. Mezinárodní zkušenost dokládá, že v žádném případě tisícovky mrtvých nepředstavují přírodní fenomén.

Co dosud nenalomila a nezlikvidovala krize a války, to dnes dokázal koronavir: nezaměstnanost, zintenzivnění vykořisťování, zhoršení pracovních podmínek a neposlední řadě dramatický úpadek školství a vzdělávacího systému. A to všechno na planetě, kde některé země jedou rychlostí několikanásobně vyšší ve všech oblastech života.

V takové situaci jsme byli konfrontováni s uctěním památky 17. listopadu 1973. Nepíši svátek 17. 11., protože pokud zdokumentujeme výročí v minulých letech, jenom ve výjimečných případech se jednalo o svátek. Státní složky snad bez výjimky každý rok použily hrubé násilí na manifestující. Když se akce nemohly chopit přímo policejní složky, přišly na řadu tzv. známí neznámí. Obětí nebylo málo ani za „normálních“ podmínek.

V současné situaci řecká vláda zakázala demonstraci k uctění památky výročí studentského povstání. Na první pohled by se to mohlo jevit jako opodstatněné, ale jenom pokud bychom neznali souvislosti a historický rámec. Komunistická strana Řecka (KKE) přijala rozhodnutí nepodřídit se vládnímu zákazu. Nejrůznější a početné akce po celém Řecku měly za cíl uctít hrdniny i oběti událostí listopadu 1973. Samozřejmě příkladně a důsledně aplikovala a dodržovala opatření, aby ochránila všechny, kteří se chtěli zúčastnit. Mnozí hujeři záměrně zapomínají na to, že rodiče a prarodiče mnoha komunistů byli ve vězeních, ve vyhnanství, obětovali životy za ideály, o které bojujeme i dnes, o demokratické a společenské svobody. Tyto hodnoty, ideály a oběti nejsou na prodej, jak by si mohly myslet „osobnosti“ lacině plamenící v masmédiích. Sdělovací prostředky samozřejmě okamžitě spustily osočování KKE. Zajímavé je, že Amnesty International poukázala na nedemokratické a lidským právům odporující rozhodnutí řecké vlády.

Rozhodnutí KKE zorganizovat  demonstraci bylo čistě politické a mělo za cíl vyzvat lid k neposlušnosti směrem k zákonům, které jsou přijímány v období, kdy jsou lidé v karanténě. V období, kdy oběti na základě nevědeckých opatření vlády stoupají do výšek. Z tohoto úhlu pohledu postoj lidí, kteří si to do centra Atén přišli rozdat se státním absolutismem a s politikou nebezpečnou zdraví a životům lidí, představuje hrdinský čin. Dobře věděli, co je čeká a policejní brutalita je zasáhla, ale nepřekvapila. Stoupli v našich očích. Ukázali nejenom správnou cestu, ale také hluboké příčiny problémů. Dali tu nejlepší lekci na téma kritérií, která si musíme klást před každým rozhodnutím a volbou. Tu nejlepší lekci na těžkosti v čestném boji za národní nezávislost, zdraví, chleba, vzdělání a svobodu.

Zápas lidu za spravedlnost, prosperitu a společenské svobody, které jsou dnes likvidovány jen tak jakoby nic, nikdy nebyl – a není ani dnes – žádná legrace. Ani nějaká naivní hra.

Řecký lid, na rozdíl od mnoha jiných, se má právě v těžkých dobách o co a koho opřít, bez ohledu na to, co a koho případně každý jeden volil. Velmi srdečné reakce lidí jsou pozitivním znamením, aby se celý národ vzpamatoval, aby se jeden se opřel o druhého, aby mohli společně čelit těžkostem, aby mu zase nenaložili na záda další hlubokou krizi, která je za dveřmi a na kterou se kapitál už nějakou dobu připravuje, aby nenechal svoji zemi a památky na pospas pár nadnárodním kolosům a aby nenechal svoje děti nevzdělané, protože tak to kapitálu vyhovuje.

Postavit se absolutismu dodává sílu všemu lidu, aby zůstal stát zpříma v těchto velmi složitých těžkých dnech, které přicházejí a projeví se jak na mezinárodní, tak v domácí sféře.

Slávu a čest všem obětem listopadové vzpoury!

Slávu a čest všem lidovým hrdinům!

Manolis Klontzas

(Poprvé publikováno řecky na portálu Imerodromos, 18.11. 2020

https://www.imerodromos.gr/itan-to-kalytero-frontistirio-gia-ton-agona-enantia-stin-syrriknosi-koinonikon-kai-dimokratikon-dikaiomaton/)