Zatímco ukrajinská raketa usmrtila dva nevinné Poláky a „národnost“ munice už přiznal jak Biden tak Duda, ministryně obrany zahání svůj absentující mateřský pud harašením své sbírky zbraní (pokud zrovna nevybouřenost neventiluje vulgarismy na sociálních sítích) směrem na věže Kremlu, ministr vnitra v tento památný den sedmnáctého, kdy si málokdo vzpomene na studenta Jana Opletala, krasomluvně hovoří o obraně svobody slova. Nelze s Vítem než souhlasit. Kdyby to nebyl zrovna on, který nejen nechal utáhnout šroub internetu, ale i oficiálně posvětil cenzuru, která se týká nejen svobodomyslnosti ohledně mezinárodního dění, ale i zdravého rozumu ve směru k pomoci Kyjevu a k výmluvám, které má tento kecal k ujetým nohám ve vlastním politickém subjektu. Řeči se vedou a voda teče.
Nedávno z hlavy tohoto myslitele party režimních brettschneiderů došlo i na patetická gesta. Každá legrace něco stojí. I když visí na stěně ministerstva. Rozumná pak byla otázka, kdo cara v pytli platil. Platili jsme jej my, my všichni. Což o to, politika naší pražsko/kyjevské vlády nás stála do dnešního dne nemálo. A nutné je i dodat, že každý máme právo na názor. Ale za své. Plachta je již vyměněna, dobré je, že ministerstvo nenechá grafiky a tiskaře zemřít hlady. Pomohlo to nějak? Možná k demoralizaci příslušníků Policie ČR, kteří si u pitomého plakátu dělali zbytečné kolečko, aby uspokojili ego bývalého učitele a exstarosty Kolína.
Přitom ministr, který pochází z „hnutí“, které je současně vřídlem korupce poslední sezóny, by si měl nejdříve poradit s máslem na vlastní hlavě. Každý víme, že do toho pytle patří celý tento systém, že v něm dávno měl být celý tento kapitalismus, který se na světlo českého světa dostal znovu také díky zkorumpovaným fízlům, zparchantělým svazáckým kádrům a nenažraným papalášským rodinkám či podobně hladovým frajerům z podniků zahraničního obchodu, kterým sekundovali někteří bojácní doktoři politických věd, kteří si hrdi na svou graduovanost to „RS“ raději za posměchu okolí umazávali, aby mohli bezpáteřně sloužit i všem následujícím režimům.
Jestliže Únor přišel bez jediné patrony, Listopad skončil tlesknutím a rychlou výměnou dresu. Patetický začátek a trapný konec, jehož dozvuky pociťujeme ještě dnes. Trefná slova exministra financí o budoucím prezidentském souboji dvou fracků z papalášských rodin se při vší drzosti zakládají na pravdě.
Ministr vnitra tedy svěsil jeden pytel a teď už mají strážníci alespoň na chvíli klid a on se zase může věnovat fízlování opravdových oponentů, jejich šikaně a smazávání příspěvků, které mají připomínat feťácké večírky jeho zkorumpovaných pederastů, kdy krom domluv úplatků drali – ve vší vládou proklamované slušnosti – prostitutce do zadního otvoru kokain.
Přejme panu ministrovi dlouhé setrvání ve funkci, kde se židle bude otřásat podle nálad koaličních partnerů, kterým nebudou vonět další a další korupční přešlapy „starostů“. A poučme se z krizového vývoje infantilních gest antikomunistických politiků, jejichž trapnost odpudila i vlastní umírněné fanoušky. Vždy jednou za čas přijde ten okamžik, kdy kostlivec na staroměstském orloji odcinká konečnou – ta by měla přijít i pro tento režim, kde dnes není důvod slavit, spíš si odplivnout.
Martin Peč
výkonný tajemník Odborového sdružení Čech, Moravy a Slezska (OS ČMS)