OSN se rok od roku ukazuje fraškovitější, zejména prostřednictvím svých nezávazných rezolucí. Mezinárodní společenství již 29. rokem hlasuje pro zrušení nezákonné americké blokády Kuby, pro kterou hlasovalo 184 zemí, zatímco oba spojenci – USA a Izrael – hlasovali podle očekávání proti.
Podle Rodneyho Huntera, politického koordinátora americké mise při OSN, je blokáda „jedním ze souborů nástrojů v širším úsilí Washingtonu vůči Kubě o prosazování demokracie, podporu dodržování lidských práv a pomoc kubánskému lidu při uplatňování základních svobod“. Netřeba dodávat, že v přístupu Spojených států ke Kubě není byť jediný střípek demokracie.
Desítky let od doby, kdy J.F. Kennedy uvedl blokádu v platnost, OSN represivní opatření Spojených států prostřednictvím svých nezávazných rezolucí Valného shromáždění OSN normalizovala. Jediné, co mezinárodní společenství potřebuje předvést jako údajné politické úsilí, je hlasování, které se neprojeví v ničem jiném než v marných diplomatických zdvořilostech. Pryč od tohoto předstírání podpory Kuby, pravda je, že v dobách nouze Kuba stála při mezinárodním společenství, a ne naopak. A navzdory této pravdě neexistuje jediná země, která by měla politickou vůli ustoupit od šarád vyvolaných OSN a požadovat politickou akci proti americkému nátlaku.
Kubánský ministr zahraničí Bruno Rodriguez Parrilla prohlásil embargo za „hospodářskou válku s extrateritoriálním rozsahem proti zemi, již v nedávném období postihla hospodářská krize způsobená pandemií“.
Když v lednu Bidenova vláda prohlásila, že přezkoumá politiku bývalého amerického prezidenta Donalda Trumpa vůči Kubě, mnozí předpokládali, že nastane obrat v restrikcích, po němž bude následovat možné tání vztahů. Současný americký prezident Joe Biden během své kampaně deklaroval okamžité zvrácení Trumpovy politiky, „která Kubáncům uškodila“. Nicméně Biden zaujal pasivní postoj, pokud jde o Kubu – postoj, v němž se demokracie servíruje rétoricky a pouze za amerických podmínek, což je v praxi jen pozlátko útlaku. Letos v květnu americký ministr zahraničí Antony Blinken otevřeně podpořil Trumpovu zahraniční politiku vůči Kubě, když uvedl, že ostrov nespolupracuje s americkým protiteroristickým úsilím.
Kuba přitom navzdory blokádě a nedostatku zdravotnického materiálu dosáhla dalšího milníku v medicíně díky úspěchu své vakcíny Abdala, která ve třech dávkách vykazuje účinnost 92,28 %. Přípravek Soberana 02 dosáhl ve dvou dávkách účinnosti 62 %. Kubánské vakcíny se vyrábějí jako první v oblasti a jsou vnímány jako možnost imunizace v Latinské Americe.
Nemluvě o tom, že od počátků pandemie Covid19 to byly právě kubánské lékařské brigády, které přinesly pomoc 40 zemím, navzdory nepřízni osudu, kterým ostrov čelí. Národ, který USA zařadily na seznam státních sponzorů terorismu, byl jedinečný svým internacionalistickým přístupem během pandemie, zatímco Západ se hašteřil o výrobu a distribuci vakcín.
Kdy se tedy OSN vzdá své frašky předstírání podpory svobody Kuby? Ve srovnání s rychlým schvalováním vojenských intervencí ze strany OSN tato instituce například rozhodně zaostává za agendou lidských práv, o níž hlásá, ale přesto ji nedokáže podpořit a realizovat. Kuba se nepouštěla do agrese proti žádné zemi na světě, na rozdíl od dosavadních výsledků USA v oblasti zahraničního vměšování a svržení demokraticky zvolených vlád.
Navzdory této nesrovnalosti mezi oběma zeměmi zůstává ilegální blokáda na pořadu dne – možná natrvalo – protože OSN je prosáklá kolonialismem a neoliberalismem. Důvodem nezávazných rezolucí a odmítání politicky jednat je možná skutečnost, že OSN chce, aby se svoboda Kuby projevila pouze za amerických podmínek – prostřednictvím zahraniční intervence a proti vůli kubánského lidu.
Ramona Wadiová pro Strategic Culture Foundation on-line journal 29.června 2021
Překlad Vladimír Sedláček